5. února 2014 10:41
Není třeba pořizovat si skipas a moderní vybavení, není nutná fyzická příprava ani technické znalosti. Postačí sněhová pokrývka v horách nebo stezce v lese, abyste prožili neobvyklý zážitek v bíle oděné přírodě italského Trentina. Vyrazíte-li v únoru a březnu, vychytáte ten nejlepší čas pro originální noční túry.
Pravidelně si jezdíme zalyžovat do Trentina, kde jsou nejčastěji čisté noci bez mraků a jistota toho, co pro daný účel potřebujeme, a to je měsíc nad hlavou. Horské noční túry za jeho svitu jsou totiž fantazií. Jdete tichou krajinou, někdy s pochodní v ruce, ani ne tak kvůli světlu – měsíc odráží od sběhu dost světla –, jako pro tu romantiku. Obvykle je túra vedená horským vůdcem do některé z jinak uzamčených horských salaší nebo hradních zřícenin, kde dostanete zadarmo svařené víno a můžete posedět u krbu. Protože se ale rozdělává oheň až po příchodu, žádné horko uvnitř nebude, oheň je spíš psycho efekt, jen pro pocit. Přesto tak lze při víně pobýt i několik hodin bez pohybu. Pro tzv. paďoury, neboli mastňáky je ale vhodnější noční túra spojená s večeří v horské chatě. Slabé nátury někdy totiž neunesou zimu v nočních hodinách.
Túry se pořádají ve všech střediscích v hlavní turistické sezóně: na náhorní plošině Paganella, v Parco Naturale Adamello Brenta, na hoře Bondone se speciálními balíčky dovolené, na plošině Altopiano di Brentonico nabízející noční procházky «Girovagando sotto le stelle», v Campogrosso di Vallarsa, na Passo Pian delle Fugazze, na Monte Stivo, na Monte Biaena, v oblasti Bordala a v Sega di Ala – tady všude na nás čekají výlety na sněžnicích za svitu měsíce. Procházet se můžete i v Parco Naturale di Paneveggio v rámci programu «Oltre lo sci» v areálech San Martino di Castrozza. K tomu se nabízejí denní procházky na sněžnicích ve všech turistických oblastech a v Lagorai, nejrozlehlejším pohoří Trentina. Nespočetné množství tras umožňuje obdivovat nádhernou krajinu, jakou může nabídnout pouze neposkvrněná příroda.
Za úplňku Měsíce je taky skvělé noční lyžování ve volném terénu. Pokud nebudete sjíždět vyloženě hustým lesem, nebudete ani potřebovat čelovku – tak dobře je v horách za úplňku vidět, resp. Trentino je jasnou oblohou pověstné. Je to jen těžko popsatelný zážitek, protože to rozhodně nedělá každý, budete nejspíš široko daleko sami se svým tichem. Já jezdím nejraději na pláně nad Folgaridou ve Val di Solle nebo na sever od Passo Tonalle, kde taky nejsou žádné lesy, měsíc zalévá svahy „stříbrem“ prakticky celou noc a vidět je široko daleko.
Budete-li na dovolené s dětmi, určitě budou nadšené z výletu na saních se psím spřežením. Tohle je možné na Passo Campo Carlo Magno v blízkosti Madonny di Campiglio, v Passu Bordala, Vigolu Vattaro, na plošinách Folgaria, Lavarone a Luserna, ve Viotách del Bondone a v dosud divoké Lagorai.
text a foto: Dana Jakoubková
|
Hodnocení webu Slunečno |