Změna klimatu v našich podmínkách

20. listopadu 2017 23:33

V poslední době často slýcháme o změně klimatu, o globálním oteplování a tak podobně. Vědci se stále dohadují o tom, která studie a který vědec má větší pravdu. Zda za to všechno může působení člověka, který (je asi jedno jak) zapříčinil nárůst CO2 v naší atmosféře. Nebo se prostě jen nacházíme v době či bodě náhlých výkyvů, což v dlouhodobém měřítku v podstatě nic moc neznamená. Ať je pravda jaká chce, otázkou spíše zůstává, jak se s těmito citelnými změnami vyrovnáme my sami.

My, obyvatelé střední Evropy, konkrétně Česka, nevnímáme tyto klimatické změny až tak extrémně, ale přece. Díky poloze našeho malého krásného státu nás naštěstí nesužují žádné hurikány, tajfuny ani tropické cyklóny. Extrémní bouře ve smyslu navýšení dešťových srážek se nás také moc netýkají. Silný vítr nás navštíví jen zřídka. Zemětřesení, která by způsobila nějaké škody, se u nás též nevyskytují.

Zatím nejsilnější povodeň z roku 2002 pamatuje většina z nás. Stála život sedmnácti lidí. Předcházela ji ještě jedna starší katastrofická povodeň a to v roce 1997. Utonulo při ní 50 lidí a poukázala na to, že tehdejší infrastrukturální připravenost nestojí za moc a vedla k rozsáhlému přepracování havarijních plánů.

V posledních letech se zde spíš řeší problém sucha. Zima už není co dříve. Většinou je krátká bez většího úhrnu srážek. Častěji bývají dešťové jak sněhové, pokud se podíváme převážněji k nížinatým a středním polohám naší vlasti. Hory mívají v zimě bílou pokrývku, to je sice pravda. Na sjezdovkách už to ale bohužel bývá jen díky umělému zasněžování. Je obdivuhodné, co všechno je člověk ochotný udělat kvůli byznysu. O následcích, které to má na tamní přírodu, se ale raději v médiích nemluví.

Letní období jsou v našich podmínkách už zajímavější. Kdysi na základní škole jsme se učili, že ČR leží v mírném podnebném pásu. Dnes se již polemizuje o tom, že pomalu ale jistě přecházíme do pásu subtropického. Léto bývá delší, teploty vyšší a srážky minimální. Viditelné dopady nám ukazuje naše příroda. Patří sem migrace živočichů a změna flóry. Jednoduchý a jasný příklad nám ukazují stromy. V nížinách rychle a razantně vymírají jehličnany z důvodu sucha. Je docela reálné, že za pár let budeme našim dětem jezdit ukazovat tyto lesy až někam do hor. Zemědělství nás také poukazuje na to, že se něco děje. Velice často dochází k tomu, že je úroda poničená, napadená, nebo ani nedozraje.

Málo komu ale dochází, že chyba není v přírodě. Problém je úplně jinde. Je v nás. Navíc si to ani nechceme přiznat. Celkově by se to dalo nazvat adaptačním problémem lidstva. Zvykli jsme si na to být „pány tvorstva“ a to co se momentálně děje kolem nás je docela zajímavá zkouška toho, jestli obstojíme a tohoto tvrzení se budeme i nadále držet. Za posledních sto let jsme totiž vehementně měnili naši krajinu podle představ, které se nám zamlouvaly více. Vybudovali jsme přehrady, nádrže a rybníky. Odvodňovali jsme naši krajinu tak dalece, až jsme díky tomu mohli rozšířit zemědělství i tam, kde dříve byly mokřiny. Teď si poneseme následky.

	Předpověď počasí na plochu Windows