Výška spodní a horní hranice oblačnosti

29. března 2012 23:41

Výška spodní základny oblačnosti

Výška spodní základny oblaků je vzdálenost spodní hranice oblaků od zemského povrchu. Měří se v metrech, případně stopách.

Pro měření lze použít následující prostředky a metody měření:

- vizuální odhad

- pilotovací balon

- světlolokátor

- ceilometr

- z letounu za letu

Základní metodou je odhad spodní základny vizuálně odhadem. Tato metoda je zatížena největšími chybami, a se používá jako doplňková metoda.

Při použití pilotovacího balonu se vychází ze známé stoupavosti balonu a ze změřeného času, po který trvá výstup balonu od zemského povrchu po spodní hranici oblaku. Obtížnou částí tohoto měření je odhad, kdy se balon dostává skrze hranici oblaku (v místě, kde se začíná ztrácet).

Měřičem výšky spodní základny může být i světlolokátor, který umožňuje měření za jakékoliv denní doby. Skládá se z vysílače a přijímače vzdálených od sebe 6 – 10 m. Hlavní částí vysílače je plynová výbojka vysílající krátkodobé světelné impulsy. Ty se odráží od oblaků zpět a dopadají na přijímač, ve kterém je fotočlánek přeměňující světelný impuls na elektrický signál. Měří se doba průchodu světla od vysílače k oblačnosti a zpět k přijímači. Ze známé konstantní rychlosti světla a času průchodu se vypočítá výška spodní základny oblačnosti.

Mezi moderní metody měření spodní základny patří využití laserových dálkoměrů - ceilometrů. Jejich použití využívá měření tranzitního času postupu laserového paprsku mezi měřící základnou (je současně vysílací a přijímací základna) a možnými odrazy od překážek v dráze laserového paprsku. Ze známé rychlosti postupu laserového paprsku a změřeného času se získá údaj o spodní základně. Takto lze měřit i více oblačných vrstev v různých výškách, což je však závislé na tloušťce nejnižší vrstvy.

Při měření výšky oblačnosti za letu se používají barometrické výškoměry. Výška hranice oblačnosti by se měla hlásit při vizuální ztrátě přirozeného horizontu, ale stálé viditelnosti pozemních orientačních bodů. V případech silného podoblačného kouřma či vypadávajících srážek se určí spodní hranice oblačnosti v okamžiku ztráty viditelnosti vzdálených orientačních bodů na zemském povrchu. V noci se pak jako hranice oblačnosti určuje moment, kdy se na světlech na letounu začnou tvořit mlhové záře, nebo se ztratí světelné orientační body.

Výška horní hranice oblačnosti

Horní hranici oblačnosti lze za vhodných podmínek měřit pilotovacím balonem (pokud je vidět), další možnou metodou je pozorování horní hranice za letu z letounů. V tomto případě se hlásí okamžik, kdy pilot stoupajícího letounu začne rozpoznávat přirozený horizont, kolem světel se případně přestanou tvořit mlžné záře či jsou rozpoznatelné astronomické orientační body (hvězdy).

Dále lze použít metody dálkového průzkumu Země, a to především odhadem teplotních poměrů vršků oblačnosti v kombinaci s aktuálním aerologickým výstupem (křivka zvrstvení).

	Předpověď počasí na plochu Windows